Další prosincovou sportovně - benefiční sólo výzvu 2/6 v Rohožníku na Slovensku jsme se rozhodli bohužel zrušit a přesunout na neurčito. Stávající pandemická situace je taková, jaká je. Jako vhodná alternativa byla zvolena lokalita Jankova rodného města Znojma a přilehlého jedinečného Národního parku Podyjí. Po předchozí extrémní výzvě v Moravském Krumlově, před 14 dny, na rovině, 60km na škvárovém oválu, je to tak trochu extrémní výzva jiného charakteru. Již jenom tím, že regenerace byla minimální a také jsme museli rychle reagovat na zrušené Slovensko. Svým charakterem je tato výzva naprosto odlišná. Především tím, že snad poprvé v historii benefic Toulavých klacků, bude v ,,divoké" přírodě, v kopcovitém terénu, bez jakéhokoliv ,,lidského" supportu (podpory a zázemí). Bez lidí a fanoušků. Kdy zároveň splyne s přírodou, toulat se a užívat si volnosti a čisté přírody. Což je prioritní filosofíí Nordic Walkingu. Takový dvanácti hodinový toulavý relax :)
REPORT:
Nemohl jsem dospat. Lehká nervozita zvláště plynula z toho, že jsem byl týden před výzvou ,,nevybouřený" z tréninků. Šetřil jsem síly, spíše aktivně regeneroval a hlavně se mentálně připravoval. Protože takové ultra extrémy jsou především o hlavě. A v tomto případě obzvlášť. Neženou vás diváci, fanoušci, časomíra a v případě závodu nejsou tahouni soupeři. Proto si výsledku cením více. I když v tomto případě tato výzva není charakterově ve světě závodní. Ale popořadě. V 8:00 jsem vyrazil směr Gránické údolí pod Znojmem. Až na Králův stolec, nádhernou vyhlídku do údolí řeky Dyje v Národním parku jsem se rozehříval. Terén byl na mnoha místech samé bahno, kamení, ale i ideální stezky. Z Králova stolce jsem se v kopcovitém terénu dostal až na vinici Šobes v údolí řeky. Cesta před Šobesem byla asfaltová a prudce klesala, což v daném tempu bylo náročné. Ze Šobesu jsem zamířil na vyhlídku Děvet mlýnů odkud je nádherný výhled na již zmíněnou vinici Šobes. Cestou kolem Havraníků mě ovanula vůně guláše, asi někdo vařil oběd. Ústa jsem měl plnou slin a chuti, kterou jsem zahnal energetickým gelem a později Sunarem :) Poté už krásnou zvlněnou krajinou na Seasfieldův kámen, opět vyhlídku do údolí řeky Dyje. Začal jsem též pociťovat, že to bude náročné. 30km za mnou a už jsem pěkně cítil nohy. Z vyhlídky jsem opět zamířil směr Znojmo, přes Kraví horu odkud jsou nádherné výhledy na královské město Znojmo, Rotundu, kostel sv. Mikuláše, Loucký klášter, radniční věž. No a z krásných výhledů zpět do Gránického údolí. Zamířil jsem prvně k autu abych doplnil energii a vzhůru jít dál. Za celou dobu jsem potkal minimum lidí, což mě hodně překvapilo. Asi zháněli na poslední chvíli Ježíška. No bylo krásně, přišli o hodně, když se nevydali ven do přírody, na čerstvý vzduch. To já začal cítit ,,škrcení" svalů. Cca od 40km mi nastupovala krize. Tak trochu očekávaná. K tomu začala být od 5Okm tma a já šel již jen na světlo čelovky a fyzicky na krev. Občas to bylo v terénu pěkně nebezpečné, musel jsem v tom tempu a s holema dávat pozor kam šlapu. Nejednou jsem šlápnul vedle. To už jsem od 65 kilometru šel na morál. Moc jsem nevnímal okolí, spíše jsem se soustředil na příjemné věci kolem vánoc a tradic. Tělo už bylo hodně zhuntované, při odskočení si jsem musel stále přešlapovat abych neztuhl. Ruce překvapivě na tom byly stále dobře a nejednou mě podržely. Hodně jsem chůzi podporoval silou odpichu a napomáhal tak odlehčení unavených nohou. Hodina do konce. Tak ta byla ......drsná. Občas mě vyrušila lesní zvěř a její svítící očka ve tmě a já , ani nevím jak, dostal do žil poslední zbytky energie. Nějak to vše ze mě opadlo. Hodně jsem myslel na děti z Jihomoravských léčeben, pro které jsem tuto výzvu a jiné ze série Toulavých klacků uskutečnil a ještě uskutečním. To vás nabije velkou silou. Pro mě větší motivace , jak světové rekordy a mistrovské medaile. Cíl, konec. Když jsem se podíval na hodinky, tak jsem neuvěřil. 81km a nastoupaných téměř 1200m+. V takovém náročném, ale nádherném terénu. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek. I myšlenka, že to mohlo být ještě lepší a například, kdy jsem během těch 12 hodin měl rezervy, kdy jsem zbytečně volil rychlejší a pomalejší tempo, kde jsem v kterých místech dle terénu měl volit jinou strategii a co bych udělal jinak. Nakonec spokojenost.
DĚKUJU VÁM VŠEM, KTEŘÍ SLEDOVALI MÉ PŘIBÍVAJÍCÍ KILOMETRY A FOTKY Z TERÉNU. VEŘÍM, ŽE VÁS MÉ VÝZVY PŘIMĚJÍ K PODPOŘE JIHOMORAVSKÝCH DĚTSKÝCH LÉČEBEN. Já su jen takovým nástrojem. Nyní už myslím na další výzvu, v pořadí již třetí, v lednu. Výzva 3/6 nordic walking Everesting v Boskovicích. Co bude už masakr. Nachodit a nastoupat výšku Mt. Everestu, tedy 8 848m. Náročné již jen tím, že doposud technikou nordic walking v České republice a dle informací ani na světě nikdo Everesting nezkoušel. Takže velká neznámá, po všech stránkách.
Přátelé, mějte se rádi, opatrujte se, užijte si vánoční chvíle se svými blízkými a vězte, že NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE NEPROHRÁT SE SEBOU SAMÝM. VÁŠ JANEK :)
NOVINKA:
FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ S MOTIVACÍ PŘIMĚT LIDI VYJÍT ALESPOŇ NA CHVÍLI VEN, DO PŘÍRODY!!
A POZOR, soutěžíme o hodnotnou cenu v podobě několika lahví vín z produkce
Znovínu Znojmo, a.s.!!
